NA SLOVÍČKO

Před sezónou jste jako nový trenér avizoval, že nejprve budete chtít sestavit mužstvo, které se příští ročník popere o postup do Krajského přeboru. Čekal jste, že se postup podaří již letos ?
Na první část otázky bych odpověděl asi následovně. Ještě než jsem se mužstva ujal tak jeho kádr opustilo pět hráčů, kteří v předešlém ročníku patřili do základní sestavy. Jmenovitě se jednalo o hráče: Sedláčka, Nováka, Parýzka, Lacinu Radka a Lakatoše Matěje, který ukončil závodní činnost. Bylo tedy zřejmé, že takto oslabený kádr musel být posílen a jako nejschůdnější se nabízela varianta návratu našich hráčů, kteří byli uvolněni na hostování do jiných klubů. Společně s Mirkem Bohdanem jsme oslovili Lukáše Došlého, Zdenka Šulce a Luboše Kyziváta, kteří naší nabídku rádi přijali. K dalším novým posilám před podzimní částí soutěžního ročníku patřili Milan Karásek, David Zikmunda a Lukáš Knespl, které jsme získali na půlroční hostování. A mým posledním přáním bylo posílit mužstvo ještě o zkušeného záložníka a o zkušeného gólového útočníka. Všichni ale dobře víme jak složité je takové hráče sehnat, nemluvě o časové tísni, ve které jsme se nacházeli. Některá naše jednání prostě nedopadla dobře a snad budeme v budoucnu v tomto směru úspěšnější. Před začátkem jarní části náš kádr opustil Lukáš Knespl, David Zikmunda, Luboš Kyzivát, Pavel Kučera a především pak Zdenek Šulc, který přestoupil do Bělé pod Bezdězem. Naopak náš kádr posílil Milan Korejza, Lacina Radek, Jan Svoboda, Tomáš Majzlan a Ondřej Šesták. Z toho co jsem právě řekl je patrné, že došlo pouze k náhradě odešlých hráčů, ale šíře hráčského kádru se nijak nezvětšila. Musím ale dodat, že všichni tito posledně jmenovaní hráči kvalitativně mužstvo posílili. Na druhou část otázky odpovídám zcela upřímně, že jsem nečekal, že se nám podaří postoupit již tento soutěžní ročník.

Považujete postup do Krajského přeboru za svůj zatím největší úspěch Vaší trenérské kariéry ?
Když tuto odpověď zjednoduším, tak pak samozřejmě odpovím ano. Ale pokud se na to podívám v širších souvislostech tak pak musím říci, že každý postup z jakékoliv třídy je úspěchem. A když pak pracujete ve vyšších soutěžích, kvalita mužstev stoupá, soutěž je více vyrovnaná, je více kandidátů na postupové příčky. Je automaticky na vás a na hráče vyvíjen vyšší tlak a o to více si pak takového úspěchu vážíte. A také musím říci, že jsem přesvědčen o tom, že pokud chce jakékoliv mužstvo postoupit do vyšší soutěže, tak pak musí fungovat tyto tři věci: za prvé musí vedení klubu pracovat na sto procent, hráči musí zodpovědně přistupovat k tréninkovému procesu a k mistrovským utkáním a v neposlední řadě vy jako trenér musíte jít všem příkladem a musíte používat správné tréninkové metody, musíte být dobrý psycholog, rádce, pedagog, motivátor atd.

Vzpomenete si na nejlépe podařený zápas(y) svého mužstva ?
Samozřejmě že si vzpomenu. Hodně si cením výkonu mužstva v podzimním utkání na domácím hřišti s Teplýšovicemi, ve kterém mužstvo prokázalo svoji vnitřní sílu a psychickou odolnost. Do tohoto utkání jsme nevstoupili dobře a již ve 20. minutě prohráváme 0:2, ale do poločasu stihneme ještě strhnout vedení na naší stranu brankami Havránka, Bohdana a Došlého. V druhém poločase uzavírá skóre Karásek na konečných 4:2. Velmi kvalitní utkání jsme odehráli na jaře v Uhlířských Janovicích, kde jsme dokázali ve velmi vypjatém a pro nás velmi důležitém utkání zvítězit 1:2. A nesmím zapomenout na poslední utkání doma se Sokolčí. V tomto utkání nám šlo o všechno a nemohli jsme si dovolit ani remizovat, jinak by nám postup unikl. Nebudu vyzdvihovat žádné jedince, ale myslím si, že v tomto utkání jsme měli na hřišti správného vůdce za vítězstvím a nebyl to nikdo jiný než náš kapitán Lukáš Došlý (v tomto utkání - náhradník za Radka Lacinu, který absentoval). A ještě jednoho hráče musím jmenovat a sice Pepu Novotného, jehož obrannou hlavičku na brankové čáře z 96 minuty utkání mám stále ještě před očima. Tato jeho hlavička je dokladem toho jak tenká může být hranice mezi úspěchem a neúspěchem. Samozřejmě by jich bylo více, ale to by bylo na delší rozhovor.

A naopak vybavíte si zápas(y), který(é) týmu vůbec nevyšel(y) ?
I na takové si jako každý správný trenér samozřejmě vzpomenu a některé mám stále ještě v paměti. Podzimní domácí utkání s Poděbrady, kdy dostáváme gól ve 43. minutě po ojedinělé akci soupeře, která končí rohovým kopem a po jeho rozehrání prohráváme 0:1. Až do 85. minuty je stav utkání 0:1, kdy stahuji hru na tři obránce a soupeř nám uděluje lekci z produktivity a trestá nás dalšími dvěma góly po rychlých protiútocích. Další nepovedené utkání jsme odehráli na podzim v Brandýse kde jsme podlehli 3:0 po té co nevyužijeme řadu našich příležitostí ke vstřelení branky. A v neposlední řadě nešťastné utkání v Kutné Hoře, kde Šulc vyrovnává skóre na 1:1 vlastním gólem. A konečně to, které mě trápí nejvíce a sice jarní utkání na domácím hřišti s Kutnou Horou. V 66. minutě soupeř snižuje na 3:1, v 73. minutě na 3:2 a abychom vypili kalich hořkosti až do dna, tak v 86.minutě srovnává soupeř skóre na 3:3 vlastním gólem Radka Laciny. Musím ale konstatovat, ne však na svoji obranu, že i takováhle utkání patří k fotbalu a že se jim nevyhnou ani renomovanější mužstva a proto je fotbal tak krásná hra někdy tedy jen pro diváky.

Během sezóny jste hlavně soupeřili s týmem Poděbrad, který si již před soutěží dělal zálusk na postup, ale to samé se dá říci i o Uhlířských Janovicích. Tyto týmy však v závěru soutěže odpadly. Ba naopak především zásluhou povedené jarní části soutěže se na Benátky začala nebezpečně dotahovat rezerva Čáslavi, která stáhla bodový odstup na pouhé dva body. Jak těžké bylo nastupovat do zápasů s vědomím, že tým musí pro jistotu zachování druhé postupové příčky bodovat naplno a co jste hráčům před těmito zápasy v kabině říkal ?
Opět rozdělím odpověď na dvě části. Tak za prvé jsme po podzimní části skončili na třetím místě s 29 body a s odstupem 9 bodů za první Vlašimí B a s odstupem 1 bodu na druhé Poděbrady. Uhlířské Janovice naopak na čtvrté příčce na nás ztrácely 2 body a Čáslav ta dokonce 8 bodů na sedmé příčce tabulky. Když se podíváme na konečné pořadí týmů, tak pak vidíme, že jsme skončili na druhé (postupové) příčce se získanými 59 body. Poděbrady skončily na čtvrté příčce s 49 body a Uhlířské Janovice dokonce na deváté příčce se 42 body. A každý si sám dokáže spočítat o kolik bodů jsme byli v jarní části úspěšnější než tyto jmenované týmy. Nesmíme ale zapomenout na vítěze soutěže tedy na mužstvo Vlašimi B, která nám v konečné tabulce utekla o 5 bodů a v neposlední řadě pak na našeho největšího konkurenta v boji o druhé postupové místo a sice na mužstvo Čáslavi B. Ta se stala nejúspěšnějším mužstvem jara, když v této části získala úctyhodných 36 bodů a od 25. kola poskočila na třetí místo. Od tohoto kola její ztráta na nás činila pouhé dva body. Podle výsledků a především pak podle herního výkonu jaký toto mužstvo předvádělo po celou dobu jarní části soutěže mi bylo jasné, že to bude náš největší konkurent v boji o postup a mužstvo jsem s předstihem na tuto variantu připravoval. Nyní mi dovolte krátkou úvahu. Všichni příznivci fotbalu vědí, že I.A třída má ve středočeském kraji dvě skupiny, tedy skupinu A a skupinu B. My jsme byli zařazeni do skupiny B a já si myslím, že právě do té těžší skupiny, neboť do ní byly zařazeny i rezervy jíž výše jmenovaných mužstev. Tedy mužstva Vlašimi a Čáslavi. Pokud vezmeme v úvahu to, že Vlašim A hraje třetí nejvyšší soutěž v republice a Čáslav dokonce druhou nejvyšší, tak pak je nasnadě i to, že během soutěže tato mužstva posilují své sestavy o hráče ať již ze soupisky nebo ze širšího kádru A-týmu a tím složí mužstvo, kterému pak v A-třídě může někdo jen těžko konkurovat. Například v jarním utkání ve Vlašimi proti nám nastoupilo 6 hráčů, kteří patřili den před tím do základní sestavy A-týmu a dalších 5 hráčů ze širšího kádru A-týmu. A Pokud jde o Čáslav, tak v jarním utkání proti nám nastoupili tři hráči A-týmu. Na druhou část otázky mohu odpovědět zcela upřímně, že to bylo velmi těžké a že všichni hráči na sobě pociťovali postupně se zvyšující tlak jak ze strany vedení klubu, tak i z mojí strany, tedy z pozice trenéra. Jak na své hráče působím, jak je motivuji před takto důležitými a psychicky náročnými utkáními si prosím nechám pro sebe.

Jak hodnotíte kvalitu soutěže 1.A třídy ?
Část této otázky jsem zodpověděl v předešlém textu, ale jistě neřeknu nic nového pokud sdělím můj názor, že čím vyšší třídu hrajete, tím více výkonnostně vyrovnaných soupeřů vás v soutěži čeká a také více mužstev si před začátkem soutěže dělá postupové ambice.

Jistě znáte kvalitu soutěže Krajského přeboru. Myslíte si, že Benátky v této soutěži obstojí a nebo je třeba mužstvo vhodně doplnit ?
Kvalitu soutěže Krajského přeboru znám především z doby svého působení u mužstva Brandýsa nad Labem, které jsem měl možnost trénovat v závěrečných kolech uplynulého ročníku. Od té doby se v této soutěži dost mužstev vyměnilo, ale i přesto tam zůstávají mužstva, která znám velmi dobře. Samozřejmě že výkonnostní úroveň hráčů, kteří dlouhodobě obstojí v této soutěži je vyšší než u hráčů I.A třídy. A proto bude třeba mužstvo doplnit vhodnými typy hráčů, což bude jeden ze základních úkolů pro nadcházející letní přechodné období. Zároveň musím říci, že doufám v to, že převážná většina současných hráčů bude patřit do nově budovaného kádru a že tito hráči k nadcházející přípravě přistoupí tím správným způsobem. Za sebe mohu říci, že hlavním kritériem nově budovaného kádru bude výkonnost každého hráče a pak také jiné vedlejší faktory, která bych zde nerad zveřejňoval. Není to ale nic tajného, týká se to vnitřních záležitostí fungování klubu.

Často během zápasu čelíte kritice rozhodčích za své impulsivní trénování za což jste i mimochodem v průběhu sezóny dostal 5-ti zápasový trest se zákazem vstupu na hráčskou lavici. Budete se snažit v budoucnu dávat více pozor na své impulsivní trénování během zápasu ?
Ten kdo mě zná delší dobu tak ten ví, že se mé chování zlepšilo. Sám za sebe mohu říci, že nemám žádnou zálibu v tom abych na někoho pokřikoval, ale někdy jste tak unesen hrou, že se tomu prostě neubráníte. Musím předeslat, že toto vše činím především proto aby byl výkon celého mužstva pokud možno ten nejlepší a abych pokud možno zabránil individuálním osobním chybám některých hráčů, které se pak velice těžko napravují a někdy nás stojí i zbytečnou ztrátu bodů. Těm, kterým vynadám (někdy i neoprávněně),tak těm se dokážu i omluvit a nebráním se společné diskuzi, ale to už jsou interní záležitosti. Výkony rozhodčích bych zde nechtěl komentovat a ať si každý slušný divák udělá svůj vlastní úsudek. K otázce mého 5-ti zápasového trestu bych chtěl jen poznamenat, že nevím jak by se zachovali jiní na mém místě kdyby vás trenér hostujícího mužstva několikrát po sobě častoval nadávkami toho nejhrubšího kalibru, které nelze ani citovat. Když mě chtěl dokonce zmlátit, tak jsem se zachoval asi špatně, neboť jsem ho poprosil ať to udělá. Za toto jsem dostal zákaz výkonu funkce trenéra. A dovolte mi ještě glosu, všichni lidé nejsou stejné povahy (a také myslím, že by to na světě tak mělo být), ale já mám ten dojem, že největší mravokárci jsou právě ti lidé, kteří se do takových situací nikdy nedostali. Uznávám, že to pro mě není ale omluvou. Na závěr vám slibuji, že dám ještě větší pozor na své chování, a že se před takovým jednáním budu mít na pozoru.

Kdyby jste mohl něco zpětně změnit či udělat jinak v průběhu minulého soutěžního ročníku 2007/2008 co by to bylo a proč ?
Některé věci bych udělal jinak, ale bohužel to život zařídil tak, že to již nejde vrátit. Sdělím jen jednu věc a ostatní ponechám uzamčeny v kabině našeho mužstva, protože si opět myslím, že je to tak správné. V domácím utkání s Kutnou Horou jsem za stavu 3:1 vystřídal v 70. minutě Duchoslava, kterého nahradil Pospíšil a my jsme tento výsledek neudrželi a soupeř srovnal skóre na 3:3. Byl to nešťastný zásah do sestavy a beru to jako svoji trenérskou chybu. Nutno poznamenat, že Pospíšil nebyl příčinou naší závěrečné nemohoucnosti.

Jak vnímáte benátecké fanoušky ?
Benátečtí fandové jsou pro mě rarita a mohu říci, že jsem se za svou trenérskou kariéru s něčím podobným nesetkal. Trénoval jsem čtyři mužstva od 3. třídy až po Krajský přebor. Benátecké fanoušky je třeba rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří opravdoví fandové a patří jim to nejsrdečnější poděkování. Já, hráči i vedení klubu si jejich podpory moc vážíme a neberte to jako frázi. Druhou skupinu tvoří „rádoby“ fandové. Mezi ty patří takoví lidé, kteří například skandují a radují se když v posledním kole na domácím hřišti v pro nás utkání smrti, vstřelí hosté gól a ujímají se vedení 0:1. Nebo když rozhodčí zapíská evidentní faul na našeho hráče, tak tito fandové křičí: „ Co to stálo?“ atd. Já jen chci věřit, že těch prvních je většina a že nám i nadále zůstanou věrni.

Jak vidíte svojí budoucnost u tým SK kopaná Karbo Benátky ?
V Benátkách jsem již dříve působil jako aktivní hráč, tehdy v Krajském přeboru. Mám tedy k tomuto klubu hlubší vztah a jsem tomu rád, že zde můžu působit. Mám zde spoustu kamarádů, známých, spolupráce s vedením klubu je na korektní úrovni a jistě existuje celá řada důvodů které mě utvrzují v tom, že bych zde chtěl působit i nadále. Zároveň ale říkám, že mám vystudovanou UEFA A-Licenci a pokud by přišla nabídka z vyšší soutěže, tak pak bych jí pravděpodobně zvažoval a ještě lepší variantou by bylo, že by se nám podařilo s benáteckým týmem postoupit do Divize. To by byl pro Benátky takový malý zázrak. Na závěr bych asi řekl to, že jako aktivní hráč jsem chtěl hrát fotbal na co nejvyšší úrovni a z nejrůznějších důvodů jsem stačil pouze na Krajský přebor. A nyní působím jako trenér a opět bych se chtěl věnovat trénování na co nejvyšší úrovni, tak doufám, že to všichni fanoušci fotbalu chápou.