Divizní zápasy si chceme užít, zároveň ale získávat body, říká benátecký kapitán Jan Buryán.

Před uplynulou sezónou se vrátil do Benátek nad Jizerou, kde s fotbalem začínal, po téměř dvacetileté profesionální kariéře, ve které si zahrál českou, slovenskou i polskou nejvyšší soutěž. Okusil také důležité zápasy Evropské fotbalové ligy. Sedmatřicetiletý JAN BURYÁN ihned navlékl kapitánskou pásku a dovedl benátecký tým do divizní společnosti. Nyní jej společně s celým týmem čeká další výzva – dokázat, že Benátečtí do divize patří!

Před loňskou sezónou ses vrátil do benáteckého týmu, tedy do klubu, ve kterém jsi začínal svoji fotbalovou kariéru. Nyní jsi nastoupil své první amatérské angažmá. Jaký na tebe udělal krajský přebor dojem?
Po ukončení působení v polském týmu Piast Gliwice mi volal předseda benáteckého oddílu pan Mařík a manažer pan Spousta, zda bych neměl zájem přijít do Benátek a pokusit se o postup do divize. Vzal jsem si nějaký čas na rozmyšlenou a asi po čtrnácti dnech jsme si nakonec plácli. Rozhodně to pro mě trochu skok byl, avšak Středočeský přebor je jedním z nejkvalitnějších krajských přeborů v České republice. Nachází se okolo Prahy, takže do něho proudí velké množství bývalých profesionálních fotbalistů. Týmy jsou navíc často doplněny o mladé kluky, kteří dodávají hře potřebnou rychlost a techniku.

Měl jsi vloni ambice hrát ještě na vyšší úrovni?
Pochopitelně jsem chtěl hrát co nejvýše, avšak zřejmě kvůli tomu, že jsem poslední tři roky působil v Polsku, tak se na mě asi trochu zapomnělo. Zprvu jsem chtěl zůstat na Moravě, kde jsem oslovil několik klubů, avšak nebylo to dle mých představ.

Benátecký klub je řazen k jednomu z nejzabezpečenějších ve středočeském krajském přeboru. Sdílíš názor, že podmínky v tomto oddíle byly nesrovnatelné s ostatními kluby v páté nejvyšší soutěži?
Dovoluji si říci, že na benáteckém areálu by se klidně mohla hrát třetí liga. Pokud by se zde ještě dodělaly nějaké úpravy, dala by se tu hrát i druhá liga. V uplynulé sezóně jsem měl možnost poznat patnáct stadionů a některé opravdu stály za to! Můžeme být jenom rádi, že v Benátkách nad Jizerou je vedení, které dokáže sehnat peníze a stále nějakým způsobem areál vylepšovat.

Postup do divize se nakonec v Benátkách podařil vybojovat. Jak moc bylo těžké se umístnit mezi postupujícími týmy?
Přesně před rokem jsme si se spoluhráči sedli a řekli si, že chceme postoupit. Byl to prostě náš cíl, za kterým jsme od začátku šli. Samozřejmě, že některé zápasy byly těžké a nedopadly podle našich představ. Za výkony na podzim i na jaře jsme si postoupit zasloužili.

Kolikrát se ti v tvé dlouhé profesionální kariéře podařilo postoupit o patro výše?
Nyní to bylo teprve podruhé. Poprvé to bylo v Polsku před dvěma roky do tamní nejvyšší soutěže.

Trošku jsi to už nakousl, na jaře se nepodařily zápasy s Ovčáry a Libiší, tedy s týmy, které byly na čele tabulky stejně jako benátecký tým. Kde hledat příčiny těchto porážek?
Ovčárští nás v sezóně dvakrát porazili. Nad Libiší jsme doma na podzim 1:0 vyhráli. Myslím si, že tato výhra byla zcela zasloužená. Můj názor je, že jsme na jaře jeli do Libiše s pocitem uspokojení. Měli jsme sedmibodový náskok a zřejmě si mysleli, že se nám nemůže nic stát. Brzy jsme dostali branku ze standardní situace. Celkově celý zápas se nevyvíjel dle našich představ.

Ve čtvrté nejvyšší soutěži vás ale čeká podobných zápasů daleko více. Co se musí proto zlepšit?
Nemyslím si, že bychom se museli nějak měnit. Náš tým je velmi dobrý, navíc jsme posílili o tři kvalitní hráče. Několikrát jsme se přesvědčili, že i těžké zápasy dokážeme zvládnout. V zimní přípravě jsme pravidelně poráželi divizní protivníky. Nyní jsme sehráli vyrovnaný zápas s účastníkem třetí ligy. Trošku nám chybí klid v zakončení, avšak v posledních dvou zápasech proti Přední Kopanině a Litoli jsme vstřelili deset gólů, což je příjemné.

Ovšem proti mladoboleslavské juniorce se Benátkám už tak nedařilo.
Je potřeba zdůraznit, že Mladá Boleslav byla v trochu jiné fázi přípravy než náš tým. Navíc byla posílena o hráče z prvního mužstva. Kupříkladu Vukadinovič, jenž nám dal dva góly, tak zanedlouho hrál za áčko v základní sestavě. Samozřejmě tito mladí kluci jsou zcela někde jinde. Můžeme být rádi, že proti podobnému týmu nehrajeme třicet zápasů.

Od nastávající sezóny budou Benátečtí úzce spolupracovat s Mladou Boleslaví. Vidíš v této kooperaci výhodu?
Co jsem zaslechl, tak prvoligový tým musí mít farmu. Přínosné by to mělo být pro Benátky v případě, když nastane situace, že budou na chvostu divizní tabulky. Jsem ale přesvědčen, že se nás sestupové starosti týkat nebudou.

Zejména ze své ligové kariéry jsi byl znám jako hráč, který vyznává ostřejší pojetí hry. V loňské sezóně jsi však obdržel pouze čtyři žluté karty. Změnil jsi s věkem nějak svoji hru či na tebe byli rozhodčí mírnější?
Do skluzu už tak často nechodím, ale uvidíme v divizi...

Právě v divizi se žluté karty nepočítají. Můžeme mluvit o výhodě? Můj názor je, že je to výhodné pro všechny týmy, jelikož nemají tak široké kádry a každý karetní trest je znát. Pokud jim vypadnou dva hráči ze základní jedenáctky, určitě je to znát.

Počínaje letošní sezónou se budeme muset vypořádat s novinkou, kdy při nerozhodném stavu budou následovat pokutové kopy. Vítáš tuto inovaci?
Už je to vyzkoušené, protože v některých krajských přeborech se penalty při nerozhodném stavu již kopaly. Četl jsem ohlasy, že pro diváka je to zpestření závěru utkání. Za náš tým mohu říci, že každý bod se počítá. Dva body ze zápasu určitě bereme.

Na úvod zajíždíme na půdu týmu Pěnčín – Turnov, poté nás v domácím prostředí čeká Dobrovice. Los k nám tedy příliš milosrdný nebyl. Co bys řekl k úvodu divizní soutěže?
Benátecké mužstvo se po jedenasedmdesáti letech dostalo do divize. Do zápasů půjdeme na sto procent. Budeme si je chtít užít, ale určitě také získat co nejvíce bodů. Víme, že to bude těžké.

V benáteckém oddíle nepůsobíš jen jako hráč. V loňské sezóně jsi trénoval rezervu. Bylo to tvé první trenérské angažmá. Bavilo tě koučovat seniorské mužstvo z lavičky?
Hrozně se mi to líbilo, byla to pro mě nová zkušenost.

Vlastníš nějakou trenérskou licenci?
Mám licenci B. Do budoucna bych možná chtěl pomýšlet v trenéřině ještě výše, avšak vše je otázkou času. Lákalo by mě to. S oblibou říkám, že lidé, kteří pracují v jednom oboru dvacet let, by měli být odborníky. Asi to není pravidlo u každého, ale ve velké míře by to tak mělo být. Fotbal hraji právě dvacet let. Říkám si, že bych mu měl trochu rozumět a proč bych své zkušenosti nemohl přenést na mladší generaci?

Nyní ti byly svěřeny týmy starších žáků a dorostu. Jak vnímáš trenérské angažmá u mládežnických celků?
Koučuji je teprve chvíli, ale musím říci, že kluci jsou perfektní, poslouchají, jsou pracovití, snaží se. Chci, aby fotbal mé svěřence bavil, aby z něj měli radost a byli spokojení s tím, co se na tréninku děje a třeba, aby se o tom doma bavili s rodiči. Nechci klukům fotbal znechucovat.

Pocházíš z fotbalové rodiny, kde kopanou hrají oba bratři. V tvých stopách by mohla jít tvá dcera i syn. Myslíš si, že oni to také mohou jít v otcových šlépějích a dotáhnout to do první ligy?
Na tohle je velice těžké odpovědět, protože je před nimi ještě obrovský kus práce. Od každého z bráchů si mé děti něco vzaly. Třeba od bratra Josefa má dcera zdědila klid, od Petra si zase syn vzal schopnost střílet branky. Ode mě asi nemají nic (smích). Jako táta bych byl rád, aby jim práce byla koníčkem a třeba i díky fotbalu procestovaly kus Evropy.